OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak už podruhé se k nám řítí doslova natřískaný obrazový a zvukový záznam zachycující neopakovatelné dění, které počínaje rokem 1999 v každý červenec pohltí trutnovské Bojiště. Opět samozřejmě dvojdiskové balení skrývá ve svých útrobách kromě záznamů vystoupení všech kapel, které se na loňském Obscene Extreme představily, i několik příjemných bonusů, po kterých po shlédnutí DVD z ročníku 2003 většina příznivců festivalu volala.
Booklet, kromě rozkošného výrazu jednoho ze členů švédských GENERAL SURGERY, již tradičně tvoří skvělé fotky Thomase Verra. Menu prvního disku pak nabízí možnost shlédnout celé páteční jatka na jeden zátah (jen pro otrlé) anebo samostatně, formou výběru jednotlivých kapel. Bonusy v podobě vystoupení Studia Hell (už jen ten pohled mi přiváděl pocit fyzické bolesti), rozhovory s některými účinkujícími kapelami anebo speciální raritku – stagediver’s manual, lze pak také přehrát samostatně. U poslední záležitosti bych se na chvilku zastavil a rád bych hrdě oznámil, že jako nejlepší pódiový skokan Obscene Extreme 2004 byl neoficiálně vyhlášen náš spolupracovník Millhouse! A jestliže jste viděli anebo ještě jen uvidíte tento záznam, jistě uznáte, že konkurenci měl nadmíru zdatnou. Disk druhý pak tvoří už pouze sobotní koncertní bloky.
Výrazným kvalitativním posunem směrem vpřed je pak snímání hned třemi kamerami (předtím byla pouze jedna), což pochopitelně napomohlo mnohem většímu vtažení diváka do atmosféry panující v Trutnově. Přestože stále většina záběrů pochází z kamery umístěné v hledišti, prostřihy na pódium působí velmi osvěžujícím a nestatickým dojmem a nesmírně je oceníte hlavně během večerních a nočních vystoupení. Samotná kvalita pořízených záběrů je opět na velmi dobré úrovni a zůstává mi pouze parafrázovat svá slova z recenze DVD předchozího – s danou technikou (běžné digitální kamery) by to šlo sotva natočit lépe. Ruku v ruce s obrazovou kvalitou svých pozitivních změn doznala i kvalita zvuková. Přestože i tato občas vykazuje velmi proměnlivou úroveň (hlavně během záběrů z pódia je to se zvukem někdy dost problematické), zaslouží maximální pochvalu. Zvuk je povětšinou velmi čitelný a za jeho občasnou nekvalitu si někdy můžou i některé kapely samotné předvádějící spíše hlukovou kulajdu, než strukturovaný bordel.
K vystoupením jednotlivých kapel se asi nemá cenu přilíš vracet, vše koneckonců zaznělo už v četných reportážích. Z hlediska diváka, který se Obscene Extreme 2004 neměl možnost zúčastnit budou nejzajímavější asi hlavně večerní hvězdy. Především páteční striptýzová show francouzských GRONIBARD může ve vašem obýváku způsobit mnohé rozporuplné reakce od absolutního zděšení až dejme tomu po hurónský smích. Určitě si pak rádi vychutnáte německé klasiky BLOOD anebo britské zabijáky EXTREME NOISE TERROR, přestože zrovna tohle trutnovské vystoupení jim příliš nesedlo. Možná na nich lehce poznáte poněkud silnější alkoholickou indispozici. Uniknout vaší pozornosti by neměli ani italští prstolamači PSYCHOFAGIST, kteří byli jedno z velice příjemných pátečních překvapení. Sobota pak byla na zajímává jména tradičně bohatší. Skvělí byli hned po ránu a s početným publikem písečtí LAHAR, kolínští deatheři DESPISE anebo prachatická mlátička GRIDE, během jejíž vystoupení se právě tak skvěle předvedl náš redakční stagediver (ano, je to ten ve žlutém triku s logem festivalu). Ze zahraničních akvizic pak sobotnímu večeru se svým punk/crustem jednoznačně vládli Švédové UNCURBED. Nekontrolovatelná chumelenice, která se během jejich vystoupení strhla pod pódiem asi hovoří za vše. Neméně skvělí byli i italští technici NATRON (snad až na ten přebuzený zvuk), což pro změnu publikum naladěné na grindovou notu příliš neocenilo. Hlavní hvězdou sobotního večera byla další švédská akvizice – legendární GENERAL SURGERY, jejichž vystoupení si můžete plnohodnotně vychutnat i z DVD.
Kvalita šla oproti loňsku jednoznačně nahoru a je skvělé, že po sedm let trvající a stále sílící festivalové tradici byla započata tradice nová a řekněme paralelní – DVD z každého ročníku. Jestli to takhle půjde dál, tak za rok tady máme zase o něco profesionálnější a kvalitativně nabitější disky. Asi nemá cenu hovořit, že tohle je povinnost pro všechny návštěvníky a příznivce Obscene Extreme. Jiná možnost, než si pořídit toto DVD pro vás totiž neexistuje!
Fotografie: www.obscene.cz
Opět doslova nabité dva DVD disky plné extrémní hudební nálože i několika příjemných bonusů. Pro příznivce Obscene Extreme prostě MUST HAVE & MUST SEE!
Vydáno: 2005
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 336:00
DISK 1 (pátek):
DEFORMED
MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY
FLESHGORE
SUFFERAGE
DETRIMENTUM
GUTTED
PSYCHOFAGIST
MINDLFAIR
WASTEFORM
FLESHLESS
BIRDFLESH
BRODEQUIN
GRONIBARD
BLOOD
EXTREME NOISE TERROR
SCREAMING AFTERBIRTH
INSANE ASSHOLES
BLOODY DIARRHOEA
+ HELL'S SHOW, INTERVIEWS, STAGEDIVER'S MANUAL
DISK 2 (sobota):
LAHAR
GROBAR
WARSCARS
DESPISE
ANTIGAMA
POPPY SEED GRINDER
AMPUTATED
ABORTION
CLITEATER
GODLESS TRUTH
REQUIEM
EMBALMING THEATRE
EMETH
PROSTITUTE DISFIGUREMENT
RESURRECTED
GRIDE
ROMPERPROP
BUTCHER ABC
NATRON
UNCURBED
SQUASH BOWELS
GENERAL SURGERY
LE SCRAWL
DESPONDANCY
COMA
PIGSTY
ŠKODA 120
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.